ICE AGE 3: DAWN OF THE DINOSAURS New Trailer

Skvělý třetí díl ke skvělému animáku... Zde je trailer...

Nej savy z NHL z právě dokončené sezóny

Aréna

Vlastislav Zikmund


Aréna


Je tady hluk. Příšerný hluk. Asi je to kapacitou stadionu. Tedy vlastně arény. Sedmnáct tisíc lidí je dost. Ve chvíli, kdy každý z nich promluví ve stejnou chvíli, je to hrozivé číslo. Hledám své místo 120 B-6. Není to lehké.
Dnes se hraje dlouho očekávaný zápas. Mezi českou reprezentací a výběrem světa. Ale ještě navíc zrovna dnes je to rok, co byla tato překrásná aréna otevřena. A tak se rozdává. Každý s lístkem dostane u jednoho z bufetů párek v rohlíku. To je něco. Hledám stále své místo. Hráči již nastupují na led, ale vypadá to, že téměř všichni diváci také ještě hledají své sedadlo. Ha, našel jsem! Pohodlně tedy usedám. Nádhera. Po chvíli mi to však přece nedá. Mám přece lístek. Chvíli uvažuji. Zahajuje se úvodní buly. Zvedám se a vydávám se hledat nejbližší bufet.
Strkám se lokty seč můžu. Po chvíli jeden z bufetů uvidím. Začnu mávat lokty ještě zuřivěji. Jdu do boje! U bufetu je neuvěřitelná fronta. Vezměte někdy jedno velké nic, hezky to zabalte a řekněte: ZDARMA. Zájem bude obrovský. Čekám půl hodiny. Dost mě již bolí nohy. Konečně jsem na řadě. Nemám rád kečup. Říkám tedy rovnou paní u okýnka: „S hořčicí, prosím.“ Dostane se mi vskutku zajímavé odpovědi, „Zdarma je jen párek a rohlík. Za hořčici dvacet korun.“ Vyprsknu smíchy. Podávám té asi tak padesátnici dvacetikorunu. Není se co podivovat. Jsem v supernové a hypermoderní hale. To dá rozum, že to tu nebude zdarma. Ještě se pousměji a vydávám se zpět ke svému místu. Někdo do mě dost nešetrně vrazí. Párek mi padá na zem. Hořčice se rozprskává od mé bílé košile po kalhoty. Ještě, že jsem si ji koupil.
Ti, kdo již sedí, zakřičí gól. Většina jich však ještě stále bojuje o svůj kus žvance. Hluk to tedy není až tak velký. Sbírám párek v rohlíku ze země. Aniž bych tušil, kdo skóroval, vydávám se hledat toalety. Mnohem těžší než nalézt ten bufet. Po čase však přeci jen uspěji. Nevím, co je na WC zdarma, ale fronta je tu taky. U umyvadla se snažím dát se trochu do pořádku. Jen slabě zaslechnu oznámení dalšího gólu. Smůla. Ten jsem taky neviděl. Ještě chvíli se upravuji a poté již kvapem spěchám ke svému místu. Zlaté to místečko! Najdu ho za chvíli. Pohodlně usedám. Přesně v tu chvíli siréna oznámí konec třetiny. Nehodlám nikam jít. Ani se odtud nehnu. Jen se pořád zvedám, abych pustil ty, co se tlačí přese mě. Asi si ještě nevyzvedli svou odměnu.
Začíná druhá třetina. Teď si to už řádně vychutnám. Nevychutnám. Ti, co se tlačili o přestávce, chtějí teď zpátky. Možná tomu nebudete věřit, ale jedno dítě, škobrtá a rozmázne mi svůj párek po ještě vlhké košili. Taky si zaplatil. Kečup. Na rozdíl ode mne ho má asi rád. Pozvednu oči a vydávám se již známou cestou na toalety. Lidé se zvedají, abych mohl projít a probodávají mě pohledy.
Jen jaksi z velké dálky slyším, že padl další gól. Opět se vracím ke svému místu. Opět usedám. Zrovna tak včas, abych viděl nájezd Jágra na brankáře Roye. Jágr udělá kličku zprava. Pálí… A rozezní se sirény. Jágr však neskóroval. Je to poplach. Tlačenice je šílenství. Naprosté šílenství. Nevím, jak se ocitám venku. Čerstvý vzduch je nádherný. Dovídám se, že někdo ohlásil bombu. Je to falešný poplach. Za necelou hodinu se lidé tlačí zpátky.
Možná mi to nevěříte, ale já jdu domů. Pustím si televizi. Nebo možná také ne.